Jmenuji se Václav Kučera a je mi třicet tři let. Během svého čtyřletého studijního pobytu v Japonsku jsem se zhlédl v kráse uruši. Tyto stránky vytvářím především proto, že jsem sám na sobě poznal, že nejen hotový výrobek představuje estetický zážitek, ale samotný způsob výroby, ty hodiny titěrné práce, respektive představa o ní, dokáží potěšení ještě zintenzivnit. Čím víc pronikám do tajů „urušiování“, tím více je mi sympatické. Neumí lhát ani předstírat, nedá se při ní spěchat a ulehčovat si práci. Jakmile se něco takového udělá, třeba v té nejspodnější vrstvě, promítne se to až na povrch. Do mého představení na těchto stránkách patří nepochybně i to, že na uruši nejsem alergický, ačkoli u Evropanů je prý pravděpodobnost alergické reakce vyšší. Cítím to jako jakési znamení osudu, stejně jako několik ostatních lidí, kteří vyslovili podobné přesvědčení. Dále je mi sympatické, že uruši a její zpracování je neuvěřitelně šetrné k přírodě.
Ze svých dalších koníčků můžu jmenovat malování tuší, fotografování, japonskou lukostřelbu, trampování a samozřejmě zemědělství, o němž se můžete podrobněji dočíst v kapitole Rok na japonské rýžové farmě.
Pokud máte zájem o další podrobnosti, můžete mi napsat. Já se o Vás taky rád něco dozvím.